Blízký podzim

Už opět se blíží roční období, v němž není ani zima ani vedro. Roční období, které se v anime sféře pravidelně chlubí tituly jako „nejnabitější“, „nejnapráskanější“ a v určité míře také „nejlepší“. Většinou platí, že tituly uvedené v tomto kvartálu mají nejvyšší procento zajímavosti, ovšem ty platné neotřesitelné stavební kvality jim často těžce schází.

Fate/zero – Nikdy jsem nezastíral (spíše naopak) svou nepřízeň k původní vizuální novele Fate/stay night (s adaptacemi jsem doposud neměl tu čest). Pár naivních dětiček v rádoby turnaji, který má být válkou, ale připomíná spíš diskuzní kroužek na nikdy nekončící téma ideálu. Špatný příběh zaviněný povětšinou převelkou mírou nelogičností, minimum zajímavých postav, autorův talent ničit dobré nástřely děje klišoidními (nebo naprosto zhovadilými) závěry, a tak bych mohl pokračovat. Byl jsem tedy po přečtení knih Fate/zero překvapen, jak se v rukou jiného autora proměnila „hra na válku“ ve skutečnou válku. Zero je prequel, který má se stay night společné asi tolik, co okousaný rohlík z popelnice s le grand večeří v pětihvězdičkové restauraci. Kvalitní příběh i jeho vyprávění, sympatické postavy, minimum nelogičností a válka jak má být. Doporučil bych knihy, ovšem vezmu-li v potaz vztah dnešní mládeže ke knihám, tak rovnou odkážu na anime. Toho se zhostí studio ufotable, takže o kresbu ani animaci (Proboha, vážení, to jsou dvě odlišné věci!) není třeba mít strach. Mou prozatím jedinou obavou jest, aby se studio skutečně drželo krutého a depresivního příběhu a vyvarovalo se čibi ksichtů a všech těch dnešních rádoby komediálních a moe ptákovin. Ponechejte vážný příběh vážným.

Hunter x Hunter – Manga, která se prodeji, i přes časté pauzy, téměř vyrovnává Narutovi a jemu podobným. Její nové adaptace se chopilo studio Madhouse, které ovšem okamžitě přináší jedno nepěkné zjištění. Stačí pohled na promo kresby a úvodní preview a je hned jasné, že se Madhouse hodlá držet dnešního trendu barev zářivých tak, až by si je jeden spletl s duhou. Škoda. Jinak HxH nabízí klasické šónen zázemí ve fantasy světě plném lovců a lovené havěti. Čím tento kousek vyniká jsou především souboje, které sázejí více na plynulou pohybovou choreografii, než na řvaní technik. Snad se nebude konat zklamání jako v případě Torika.

Kyoukai Senjou no Horizon – Přinese hrátky se splýváním paralelních realit a kdoví čeho ještě. Zní to zajímavě, ovšem už první promo obrázky ukazují, že nejspíše nepůjde o scifi drama vědeckého ražení, nýbrž o další kombinaci lehčích prasečin, komedie a nějakého příběhového ocmrndání k tomu. Snad se mýlím… snad…!

Phi Brain – Na první pohled působí jako komediální kombinace všech oblíbených šónen prvků se silným parodickým nádechem. A upřímně, bude-li tomu jinak, pak se na něj odmítám dívat. Stanice NHK má ve zvyku si vybírat odlišnější projekty než ostatní stanice, a proto nezbývá než doufat, že tak tomu bude i v tomto případě. Příběh, který bude stát na různých hlavolamech by se mohl povést. Tedy budou hlavolamy dobře promyšlené.

Persona 4 The Animation – Hry s tituly Persona mají v Japonsku značné zástupy fanoušků, čemuž se po dohrání třetího dílu nedivím. Už z trailerů jde cítit, že adaptace bude spoléhat na fanoušky her (kterých není málo) a jejich náklonnost celé sérii. Kresba i animace působí neskutečně vypiplaně a i styl ozvučení je věrný hře. Tento titul by se mohl stát příjemnou podívanou balancující na hraně kvalitního příběhu a „anime pro masy“. A říkal jsem už, že bych raději adaptaci trojky…?

Guilty Crown – Prozatím působí jako kombinace slabého C a Code Geassu. Kresba i animace vypadají z trailerů ucházejícně, ale stále mám značné pochybnosti. Snad Guilty Crown nabídne pořádný příběh. Z podzimní noitaminY nemám ale vůbec radost.

Podzim se dá shrnout vlastně velice jednoduše. Opět zklamání. Naposledy mi srdce výrazně zaplesalo při adaptaci Hyouge Mono a dalšího historického kousku jsem se nyní nedočkal. Dostojí-li (!) Fate/zero kvalitám knih, pak by mělo jít o zážitek sezóny. Pod Un-Go zatím netuším, co si představit. Skončil bych otázkou, kterou si kladu už dlouho a často a na níž (bohužel) znám odpověď: „Kdy dojde na adaptace mých milovaných děl?“